Můj byt, tvoje auto! - Já auto nechci, chci byt.

Přijde vám to povědomé? Ne? Ale do takové situace se může dostat úplně každý, a bohužel se to stává velmi často..

Naprosto reálný případ - muž, říkejme mu třeba František, po sobě zanechal byt, auto a menší obnos financí. Do dědického řízení se přihlásili obě dospělé děti Františka. Dětem říkejme Martin a Alena.

Martin a Alena spolu vycházeli standardně, jako většina sourozenců. Když se však setkali u notáře, aby vyřešili dědictví po otci, zjistili, že František nesepsal závěť. To znamenalo, že podle zákona se majetek po Františkovi rozdělí mezi Martina a Alenu rovným dílem, tedy 50/50. V právní terminologii se takovému dělení říká "ideální podíl". Na rozdíl od reálného podílu to znamená, že Martin a Alena vlastní každý 50 % veškerého majetku. Nelze-li tedy věc reálně rozdělit (u auta si to těžko dokážeme představit, u bytu v naprosté většině případů také ne), vlastní oba spoluvlastníci laicky řečeno vše a současně jsou omezeni druhým spoluvlastníkem v rozsahu 50%.

Tato situace vedla k rozepři mezi Martinem a Alenou. Martin chtěl ideálně celý byt, ale neměl finance na to, aby Alenu vyplatil. Alena by se naopak spokojila s autem a finančním vyrovnáním za podíl na bytu. Situace se vyostřila, když Alena začala hledat kupce na svůj podíl na bytě. Podle platné právní úpravy totiž může svůj podíl prodat třetí osobě, aniž by potřebovala souhlas druhého spoluvlastníka, tedy Martina.

Kvůli této rozepři se oba sourozenci zablokovali v nakládání s majetkem na další dva roky, než se konečně dohodli. Přitom by stačilo, kdyby František sepsal jednoduchou závěť, ve které by byt zanechal Martinovi a Alena by dostala auto a zbylé finanční prostředky.

A víte jak je to s nepominutelnými dědici? Koukněte na další článek zde.